Víš, co mě štve Filipe? Štve mě, že se rozebíráním utápíš. Štve mě, že seš posedlej. Posedlej analýzou sám sebe. Štve mě, že pozorováním ostatních jsi se odcizil od sebe samýho. Štve mě, že místo zevnitř operuješ zevnějška. Štve mě, že si ztratil vztah sám k sobě. Štve mě, jak projektuješ svojí zlost do okolí. Štve mě, že si ztuhnul jako kostka ledu. Štve mě, že si ztratil svoje světlo. Štve mě, že už vidim jen jeho záblesky. Malej moment, kdy se závoj cenzury pohne a něco probleskne. Štve mě, že pro veškerou sebeanalýzu sám sobě nerozumíš. Štve mě, že se utápíš v bažině, do který ses sám dostal. Štve mě, že ses rozhodl bejt sám. Štve mě, že na ní potřebuješ hledat věci, aby sis zdůvodnil, žes udělal dobře. Štve mě, že jí nevidíš. Jak bys taky moh. Štve mě, že si přestal milovat. Štve mě, že život možná není fér. Štve mě, že to možná nefunguje jako pohádka. Nebo aspoň drama s dobrým koncem. Štve mě, že možná ne všechny moje přání se splněj. Štve mě, že možná ty, který se nesplněj budou ty pro mně nejdůležitější. Štve mě, že ti nemůžu otevřít oči. Štve mě, že se na to musím koukat a nechat tě jít. Štve mě, že každej máme svou cestu a že se možná už nikdy nesetkáme. Štve mě, že nemůžu mávnout kouzelnám proutkem. Štve mě, že mi nevidíš do hlavy. Štve mě, že ti nemůžu říct tolik věcí. Tolik věcí, který ti chci říct. Štve mě, že se k tobě nedostanu. Štve mě, že vim, že musim jít dál. Štve mě muset odejít. Půjčka ihned a jiná země. Štve mě, že vim, že pro mně právě nejsi to dobrý. Štve mě, že nemůžu sedět a čekat, jestli se zase vrátíš k sobě. Jestli přijdeš ke mně. Štve mě, že tě zanechávám za sebou. Štve mě, že se od tebe odporošťuju. Štve mě, že se učim, jak nechat jít. Štve mě, že tě miluju, ale už tě nemám rád.
Štve mě, že nevim, jak se s tim srovnat.
Filip sklenar 